Obec Lhota

Dějiny obce Lhota u Dobřan

(Stručný přehled podle obecní kroniky zpracoval František Maniš – kronikář obce)

(text převzat z materiálu u příležitosti výročí 690let zmínky o obci Lhota – celý text je uveden v příloze článku)

Přesný datum založení resp. osídlení Lhoty není znám. Podle četných nálezů kamenných zbraní a nástrojů nalezených v Dobřanech a okolí v letech 1896 – 1923 je však jisté,že zdejší krajina směrem k Dobřanům byla osídlena již v mladší době kamenné (neolit resp. eneolit, asi 5000 – 2000 let př.n.let.). Vykopávky pohřebišť a zbytků keramiky v okolí Dobřan dokazují osídlení i potom v době bronzové (asi do r. 1000 př.n.let.), v starší (tj.hallstadtské, asi do r. 500 př.n.let.) a zejména mladší době železné (tj.latén, u nás asi od r. 450 př.n.let. do počátku našeho letopočtu), kdy v plzeňské pánvi až do pustošivého vpádu germánských kmenů na počátku našeho letopočtu převládalo keltské osídlení lidu hallstadtské mohylové kultury. Slovanské osídlení z pozdější doby (asi 200 – 1100 př.n.l.) dokazuje v roce 1899 poblíž Šlovického vrchu objevené slovanské pohřebiště.

Na období, kdy byla založena obec Lhota jako obývaná osada, ukazuje její název, neboť „lhota“ ve významu volnost, ulehčení, osvobození často zůstala jako název nově osídlené osady, jejímž osadníkům poskytl majitel a vlastník pozemky a dal jim „lhůtu“,tzn. osvobodil je na určitou dobu od všech nebo části povinných poplatků. Kdy se tak stalo, není možné přesně zjistit, ale bylo to asi někdy počátkem 13.století, kdy nastává tzv. „první kolonizace“, během níž se z méně úrodných pohraničních krajů stěhovalo slovanské obyvatelstvo do níže položených úrodnějších krajů. Tak vznikla zřejmě nová, jistě velmi malá osada Lhota na základě práva zákupního. Obyvatelstvo bylo slovanské. O staročeském původu osady svědčí ostatně i podkovovitý tvar návsi a uspořádání statků a stavení.

Ves byla poddaná pánům z Litic. Za panování Přemyslovců (900 – 1306) spravoval celé Plzeňsko a kraj sahající na západ až k zemské hranici mocný rod Drslaviců, pocházející z kmene Ljuticů, jehož název se zachoval v osadě a pozdějším hradu Litice. Tomuto mocnému rodu patřil tehdy i kraj podél řeky Radbuzy (Watto), a Drslavici byli pravděpodobně i zakladateli obce Lhota.

Osudy Lhoty byly spjaty s rodem pánů z Litic až do r.1278 resp. do r. 1320, kdy Vilém z Litic, purkrabí královského hradu Přimdy, daroval Lhotu premonstrátskému klášteru panen v Chotěšově za tehdejšího probošta Pernolda. Klášteru, stejně jako ostatní poddanské vesnice, byla ves povinna vedle zemské roboty a odvádění darů (daní) i placením farních desátků, což za dob vedení chotěšovského kláštera bojovným proboštem Sulkem z rodu pánů z Rýzmberka kvůli vydržování jeho vojska a nákladnému způsobu života probošta u královského dvora znamenalo pro 56 vesnic, patřících k panství kláštera a nesoucích hlavní tíhu nákladů, více než bědné poměry. Za svoji pomoc proti římskému králi Ruprechtu III. Falckému v r. 1406 za vpádu Bavorů do Čech se však Sulek těšil u českého krále Václava IV. velké oblibě.

V době husitského povstání husité, vedeni Janem Žižkou, v lednu 1421 oblehli a zpustošili chotěšovský klášter a po celém panství byly selské usedlosti nejen vojsky husitskými, ale i katolickými během lítých bojů drancovány a vypalovány, Lhotu nevyjímaje. Duchovní vrchnost se spoléhala na pomoc Zikmunda. Místo pomoci však král Zikmund po zvolení českým králem duchovní vrchnosti zastavoval její klášterní statky šlechtě, jako odměnu za pomoc šlechty proti husitům. Lhotu (s dvorem a lesem Skašovem) zastavil za 500 kop pražských grošů panu Václavu Sekáčovi z Újezdce za jeho pomoc proti husitům.

Teprve v roce 1455 dal český král Ladislav Pohrobek proboštovi chotěšovského kláštera plnou moc vykoupit zastavené zboží a král Jiří z Poděbrad potom královským listem z roku 1459 vrátil veškerou moc i právo na zboží, tedy i Lhotu, chotěšovskému klášteru.

Až počátkem 16.století je písemně podchyceno první jméno obyvatele-přistěhovalce do Lhoty, když 23.5.1519 chotěšovský probošt Zikmund prodal lán dědiny ve Lhotě pod Dobřany Blahovi Brachovi za bielý groš s podmínkou, že si vystaví usedlost. V roce 1520 se v celém kraji rozšířil mor, který si vyžádal mnoho obětí i ve Lhotě, takže mnoho domů bylo opuštěných. Zachoval se i prodejní list z 19.7.1549 na jeden takový pustý dvůr, když probošt Matyáš prodal Janu Novákovi ve Lhotě dvůr, zvaný Duchkovský, s jedním lánem dědin (polí) a lukami za 20 kop míšeňských. Z téhož roku je i písemná zmínka o lhoteckém mlýnu, který lhotecký mlynář Tůma se svolením klášterní vrchnosti prodal za 185 kop míšeňských Kašparu Šišpelovi.

Hned na počátku třicetileté války (1618 -1648) bylo panství drancováno stavovskými vojsky. Dobývání nedaleké Plzně vojsky Mansfeldovými v listopadu r.1618 obci rovněž „neprospělo“ a Lhota se, stejně jako ostatní statky chotěšovského kláštera, stala majetkem stavovského vojevůdce hraběte Arnošta Mansfelda. Klášteru byla vrácena Ferdinandem II. opět až po bitvě na „Bílé hoře“ r. 1620, aby vzápětí hned nato bylo okolí Chotěšova i Lhota zpustošena polským vojskem, které přitáhlo do Čech s Bavory na pomoc císaři. Namísto Mansfeldova žoldáctva pak poddaný lid střídavě sužovala císařská soldateska, jež majetku poddaných rovněž nešetřila, a protahující nepřátelské armády. Pravou pohromou pak bylo drancování a pustošení po vpádu švédských vojsk v letech 1639 – 48 (1639-40 gen. Bauner, 1645 gen.Torstensohn, 1647 gen. Wrangel a v r. 1648 gen. Königsmark). Válečné útrapy a morové epidemie, které následovaly, natolik zdecimovaly původní české osídlení ve Lhotě, že ves byla po roce 1648, podobně jako mnoho jiných obcí, skoro úplně vylidněna.

Až do r. 1627 úřadovalo se na panství jen česky, ale zrovnoprávněním němčiny s češtinou „Obnoveným zřízením zemským“ v tomto roce začal nástup pobělohorské tvrdé germanizace. Za probošta Zachariáše Mauritia Bandhauera do válkami vylidněných vsí od roku 1642 německá vrchnost dosídlovala Němce z pohraničních okresů Haidy, Ronšperka, Teplé, Lokte, ale i z Bavor a Saska. Podle evidence tzv. „berní ruly“ z r. 1654, kterou byly vyměřeny a zaevidovány všechny selské pozemky, z původně usedlých Čechů zbyli ve Lhotě pouze dva sedláci a zbytek byli samí přistěhovalí Němci. Celkem hospodařilo ve Lhotě 8 sedláků (i s mlynářem) a 5 chalupníků. Obec měla 460 strychů polí (tj. přibližně 137 ha).

Ve výtahu „tereziánského katastru“ z r. 1748, který za císařovny Marie Terezie nahradil berní rulu a lánové rejstříky, uvádí se ve vsi Lhotě 11 sedláků, 6 chalupníků a 668 strychů polí (tj. 192 ha.).

O jménech sedláků, hospodařících ve Lhotě na poč. 17. a v 18. století se lze dočíst kromě farní litické matriky a berní ruly z r. 1654 i v pozdějších dochovaných dokumentech: ať již je to „robotní seznam“ z r. 1777 nebo výtah „josefinského katastru“ z r. 1787, který již v podstatě odpovídá nynější katastrální mapě obce.

Odstraněním zbořeniště v r. 1927 vyhořelého mlýna čp.9 se zbytkem „kvelbu“ s klenutým vchodem v r. 1949 zbyla ve Lhotě už jen jediná historicky cenná evidovaná stavební památka – sýpka s roubeným štítem z r. 1742 na návsi u čp. 15 (Kydlíčkovi), z níž současný (od r. 1963) majitel bohužel kolem r. 1979 ? už strhl sedlovou střechu se štíty, takže dnes ze „špýcharu“ stojí již jen obvodové zdi, které dostaly jen šikmou rovnou střechu.

Od 1.1.1822 se koupí od císařských správců majitelem chotěšovského panství, a tedy i Lhoty, namísto ženského kláštera v Chotěšově stal kníže Karel Alexander von Thurn -Taxis, když byl předtím klášter, podobně jako mnoho jiných klášterů, zrušen císařským patentem Josefa II., vydaným 7.12.1781 (13.10.1781 „toleranční patent“, 1.11.1781„ patent o zrušení nevolnictví“).

Zrušením roboty v r. 1848 (7.září 1848 říšským sněmem vydaný zákon o zrušení poddanství) se mohli sedláci a chalupníci vykoupit z roboty (nebo spíše směli, vzhledem k výši vyměřených poplatků. Poplatky „vyvazovacího a odškodňovacího řízení“, jimiž se mohli vykoupit z roboty, byly na tehdejší dobu dosti značné. Z výkupného 1/3 připadla státu a 2/3 připadly majiteli panství).

Do té doby, tj. do poloviny 19. století, byla Lhota vesnicí s převážně německým obyvatelstvem. Tvořily ji jen kolem návsi se dvěma rybníčky rozmístěné zemědělské usedlosti, několik domků chalupníků a stranou, u malého rybníčku nad cestou do Plzně, stála kovárna (v místě dnešního čp.22 za pomníkem).

S nastupujícím rozvojem průmyslu a s tím související těžbou černého uhlí v okolí začalo se v té době postupně měnit i složení místního obyvatelstva. Zvláště po otevření několika vrchnostenských kamenouhelných dolů v nedalekém okolí knížetem von Thurn-Taxis (Mariana 1856-1905, Max Karel 1868-1911 na Sulkově, Mathilda na Valše, Dobré štěstí 1870-1944 u Nové Vsi, Segňora r.1872 jižně od hranic lhoteckého katastru) i těžařskými společnostmi (Sulkovský důl r.1868 a Pomocný r.1872 na Sulkově), ale především přímo na katastru obce – od r.1874 Clara v lese na Sinoru. (Teprve později byl na katastru obce otevřen ještě důl Anna 1919-1927 na Volském vrchu na kraji lesa za dnešní záložní vzletovou dráhou a teprve až za války Němci při silnici do Dobřan byl otevřen důl Hugo 1942-1991, po uzavření Dobrého štěstí u Nové Vsi přejmenovaný na Dobré štěstí.) Především přílivem českých horníků postupně vzrostl počet českého obyvatelstva v do té doby převážně německé Lhotě natolik, že na počátku 20. století už české obyvatelstvo v obci převažovalo. (V roce 1900 měla Lhota 272 obyvatel, z toho 137 Němců a 135 Čechů, v roce 1910 potom 313 obyvatel, z toho 138 Němců a 175 Čechů). Namáhavé práci v dole, otročit 14 hodin denně za minimální mzdu, k tomu se byla totiž i v té době ochotna propůjčit převážně jen ekonomickými důvody donucená chudá část obyvatelstva venkova, bez možnosti vlastní obživy zemědělskou výrobou. A protože na statcích hospodařili z dob německého dosídlení převážně Němci, rekrutovali se horníci z volných pracovních sil, které představovali hlavně Češi.

S rozvojem průmyslu souviselo v roce 1876 i otevření právě dostavěné železniční trati Plzeň – Klatovy, která míjí Lhotu za řekou východně od obce.

(Po dokončení domažlické tratě z Plzně do Brodu (Furth im Wald) 14.října 1861, z Plzně do Prahy 14.července 1862, z Plzně do Českých Budějovic a Vídně v červnu 1870 a z Plzně do Chebu a Norimberku 24.5.1872 se železniční trať z Plzně do Klatov, Železné Rudy a bavorského Eisensteinu začala stavět v roce 1874. V červenci 1876 projel první nákladní vlak z Plzně až do Klatov, v září se dalo jet až do Nýrska. Poslední úsek s 1748m dlouhým tunelem na Šumavě pod Špičáckým sedlem byl dokončen v říjnu 1877.)

Od zavedení povinné školní docházky v r. 1774 pro děti od 6 do 12 let, až do roku 1891 byla Lhota „přiškolena“ k farní německé triviální škole v Liticích, kam spadala Lhota dávno předtím i farou. Do školy v Liticích bylo tak např. v r.1790 povinno docházet ze Lhoty 22 dětí, v r. 1859 – 17 lhoteckých dětí. Příliv horníků a větší počet dětí v obci ale i v hornických domcích Sinor a Klářin důl, vedl v r.1891 ke zřízení místní jednotřídní německé školy v čp.29. Přesto hlavně čeští horníci posílali svoje odrostlejší děti většinou do české školy v sousední Nové Vsi (česká škola v Nové Vsi byla založena již v r. 1888 a byla to vůbec první česká škola v tehdejším stříbrském okrese) a do matičních škol (ÚMŠ) v Liticích a Dobřanech.

mapa obce Lhota z roku 1863

Přílohy

Soubor Popis Datum přidání Velikost souboru Stažení
pdf LHOTA Stručná historie obce 19. 11. 2018 22:07 843 KB 1838